Sbohem, Sněmovno!

Vysoká politika není tak složitá, nepochopitelná a vzdálená lidu, jak se často píše. Je brutálně prvoplánová a lidé v ní projevují úplně stejné základní emoce jako hrdinové Hemingwayova románu Sbohem, armádo!

Ve Sněmovně potkáte kdekoho. Hrdiny. Zbabělce. Přemýšlivé lidi. Hlupáky. Poznala jsem tam pár skvělých lidí, hodně průměrných a několik opravdových gaunerů. Je to zkrátka sociologický vzorek obyvatelstva. Dvě stě zástupců lidu volených v poměrném systému z celé republiky. Nejsou v zásadě o nic horší ani lepší než zbylých deset milionů. To je největší výhoda a zároveň nevýhoda demokracie. Tady neplatí Brechtovo sarkastické: “Lid není spokojen se svou vládou? Vyměňte lid!” Na rozdíl od totality se demokratická vláda ve skutečnosti nemůže nikdy příliš vzdálit lidu. Tím méně se mu může vzdálit dolní komora Parlamentu. 

Nechci tím říct, že by lidé měli být spokojeni a smířeni s tím, co se ve Sněmovně často děje. Mně se to teda zajídalo hodně. Asi o hodně víc než těm, kteří jednání Parlamentu sledují z televize. Ale tak to prostě je. A kdo si myslí, že se situace snadno a rychle zlepší tím, že vymění politiky, podléhá stejné iluzi jako Brechtův totalitní vládce, který by chtěl vyměnit lid. Jistě, ve Sněmovně určitě více než v jiných povoláních platí, že každý je nahraditelný. Protože místo dvou stovek sociologických vzorků kdykoli nastoupí dvě stě úplně jiných, ale přitom úplně stejných sociologických vzorků. Jediný rozdíl bude v tom, že budou mít méně zkušeností, ať už to myslíme v dobrém, nebo ve zlém. 

Na poslance je víc vidět a mají větší moc než většina ostatních občanů. O dobré místo na kandidátce je také o něco větší rvačka než o vedoucí posty ve firmách. Ale základní instinkty jsou pořád stejné. Komu se nelíbí současní nebo minulí nebo třeba budoucí poslanci, ať se rozhlédne kolem sebe. Opravdu je to tam lepší? A každý volič, který se rozčiluje nad chamtivostí a hloupostí svých zástupců, ať si sáhne do vlastního svědomí. Opravdu dává přednost odpovědnosti a prozíravosti před demagogií a populismem? Kdyby tomu tak bylo, musely by volební kampaně vypadat jinak. Strany dnes mají úplně stejné marketingové odborníky, jako prodejci pracích prášků. Prodávají to, co současným konzumentům prodat lze. Včetně toho pologramotného ješity ve třetí řadě vlevo... 

Samozřejmě, jsou i výjimky. Nebudu je jmenovat, ale hrozně si jich vážím. Bohužel, ona mašina lidové průměrnosti má spíše sklon je v primárkách vytlačovat z kandidátek. Nebo jsou za tím i intriky. Ale ve kterém podniku se neděje něco podobného? Kdo z lidí nemá zkušenost s nejrůznějšími klikami a bratrstvy? Tohle všechno se jistě změnit dá. Ale bohužel, v rozporu s tím, co nám servírují média, slavní umělci nebo třeba i političtí hochštapleři, ta změna se nedá jednoduše odhlasovat. Hlasování může být počátkem obtížné změny, pokud se nám všem podaří vybrat lidi, kteří jsou o jedno procento slušnější, chytřejší a odpovědnější než průměr. Ale zásadní zlepšení toho sociologického vzorku nejde oddělit od zásadního zlepšení celých deseti milionů. Demokracie není samospasitelná. Nevytváří vlastní morálku. Prostě jen odráží tu, která v národě je (či není). 

Platí tedy ono Machiavelliho: “Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží?”. Nepochybně to platí ve chvíli voleb. Lidé rozhodnou a zvolí si zástupce k obrazu svému. Takové, které nejvíce chápou, nejvíce jim rozumí, kteří jsou jim nejbližší a kterým nejvíce uvěřili. Přeji všem zvoleným hodně štěstí. Ale taky si přeji, aby se někdy v budoucnu někomu podařilo rozetnout ten bludný demokratický kruh, kdy se zdá, že bez lepších občanů nebude lepší vláda a bez lepší vlády nebude lepších občanů. Jistěže vůdce, který se rozhodne nerespektovat status quo a bude jednat tak, jak mu velí odpovědnost a rozum a ne pud sebezáchovy a průzkumy veřejného mínění, zákonitě tvrdě narazí. Ale třeba jednou taky prorazí. Skutečný svět je přeci jen tam venku, ne uvnitř parlamentu. Sbohem, Sněmovno!