Oranžová nemoc

ČSSD opět ukázala, že arogance se u ní pojí s ignorancí. Když totiž parafrázuje titul Čapkovy Bílé nemoci, ukazuje nevědomky prstem sama na sebe.

V Bílé nemoci přece vůbec nejde o stav zdravotnictví, ale o stav morálky. Jde v ní o fanatismus, který nakonec zahubí i jeho strůjce, populistického a demagogického diktátora. Tak dlouho úspěšně štve dav a vyvolává pocit nepřítele, až se mu vše vymkne z ruky.

David Rath také rád a celkem úspěšně vyvolává obraz nepřítele. Stejně jako diktátor Maršál budí v lidech strach a pocit ohrožení, aby upevnil svou moc. Stejně jako on jim neumí pomoci. Dokud byl socialistickým ministrem zdravotnictví, jeho hlavní starostí bylo, jak ušetřit na těch nejpotřebnějších. Odpíral lidem moderní léky, omezoval péči (zvláště seniorům), odkládal operace…

Čapkův diktátor nakonec otočí, když sám onemocní. Ale už je pozdě. Nenávist, kterou vyvolal, usmrtí toho, který chtěl léčit a zničí i jeho lék. Snaha porazit nepřítele za každou cenu nesmyslně rozbije to, co skutečně a jediné funguje. Podobnost s tím, jaké běsnění roztáčí ČSSD kolem zdravotnictví, je až mrazivá.

A jen tak mimochodem, v Čapkově hře se za léčení Bílé nemoci neplatí – potřební mají léčbu zdarma. To platí u doktora Galéna stejně jako u ODS. Jaká ale bude cena za Oranžovou nemoc, cena za všechnu tu aroganci, ignoranci, demagogii a populismus? To záleží na tom, jestli jsme manipulovatelný dav, nebo svéprávní občané.